U Děravýho sudu už v tuhle hodinu téměř nikdo nebyl. Hospodský Dyami znuděně "leštil" poháry a rozhlížel se po lokále. U rohového stolu posedával nad vínem místní strážný, který dnes neměl službu a na baru seděl jakýsi neznámý mladík. Dlouho. Usrkával už kdovíkolikáté pivo a měl dost skelný pohled. Jinak v hospodě nebyl nikdo. Dyami ale se zavíráním nespěchal, a tak je tu trpěl. Se svou ženou byli zase pohádaní a domů se tedy ani moc netěšil. Tady měl, svým způsobem, klid. "Všechno je na prd." pronesl opile mladík do ticha. Dyami se na něj podíval. Určitě mu nebylo ani dvacet. Na tváři pár jemných vousů, rozcuchané vlasy na ramena a přes oko čerstvá jizva. Na sobě měl špinavou oranžovou robu a přes opěradlo židle přehozený plášť. Už dříve si všiml otlučeného kulatého štítu a mizerné,levné šavle. Obojí měl opřené o pult. "Co se stalo, hochu?" zeptal se Dyami a vlastně ho to ani nezajímalo. Zeptal se tak nějak ze slušnosti. "Jmenuji se Gil! Gil z Darkmooru. Nejsem pro Vás žádnej hoch!", ohradil se opile kluk. "No jo, no jo. Tak to se omlouvám, vašnosto." zasmál se hospodský. Mladík si toho nevšímal a pokračoval. "Svět je pěkně hnusný místo. Všude samej špinavej ork, imp a nebo jinej zkurvysyn." Škytnul, polknul a znovu upil piva. "Když je člověk sám, tak proti tý verbeži nemá skoro žádnou šanci." pokračoval a při tom si mnul jizvu u oka. "A vždycky jdou ve dvou! Ve dvou nebo ve třech, srabi!... Jo, už to není jako to bývalo. Dříve se hrdinové, jako já, sdružovali v takových společenstvech. Říkali jim gildy, víš?" Hospodský se usmál. Pobavilo ho spojení hrdiny s tím mladým klukem a ani mu nevadilo, že mu kluk začal tykat. Opřel se o pult a poslouchal. "Byli to dobrodruzi různých profesí." pokračoval. "Válečníci, mágové a další a další. Pomáhali si a bojovali proti všemu zlu a tak. U nás v Darkmooru sídlila taky jedna taková gilda. Babička mi o ní vyprávěla. Dočetla se o nich v kronikách. Sice toho po velkým Darkmoorskym požáru moc nezbylo, ale něco přeci. Říkali si Confessors of Zuelath a zajímali se prý o nějaký draky a tak. Víte, že slavný Lookash RavenFrost byl právě z týhle gildy? Viděl jsem jeho obraz na radnici v Darkmooru. Měl dočista stejnou róbu, jako mám já. To koukáte, co?" Mladík se přímo naparoval. "A Gil mi babička říkala po jednom z bývalých darkmoorských starostů. Prý to byl taky válečník z tý samý gildy a za jeho dob v Darkmooru nebyli vůbec žádní lapkové a zloději. Bylo tam bezpečno, ne jako před tou epidemií. To tam byl samej hajzl, šmejd a podrazák. A já bych chtěl, aby to tam bylo jako za starých dob. Chtěl bych najít všechny knihy, svitky a všechny další dochovalé zmínky o těch hrdinech. Chtěl bych znovu založit takové společenství. Dozvědět se o něm vše, co půjde, a přibrat podobný lidi kteří by chtěli, tak jako já, neohroženě čelit zlu na tomhle zasraným světě. Chtěl bych znovuobnovit Confessors of Zuelath" prohlásil nadšeně Gil a pohlédl na hospodského. Ten s hlavou opřenou o pult spokojeně spal.

Seděl tiše nikým narušen v koutě u okna, tak aby měl dobrý výhled na celou hospodu a mohl pozorovat z okna kdo přichází. Stále ostražitý, tak jak ho to učí mistr hraničář. Když spolu vyrážejí na lov říká mu " musíš se chovat a pohybovat velmi tiše a nenápadně co nejvíce splynout s prostředím,tak aby si nevyplašil zvěř a neupoutal pozornost nějaké havěti, které po světě běhá čím dál víc. Mladý teprve učedník, doufá že časem bude aspoň z poloviny tak dobrý jako jeho mistr. Oblečení sítě z kůže přesně padnoucí, za opaskem zastrčený velmi ostrý lovecký nůž. Tak ostrý,aby s ním šlo snadno stahovat kůže z nalovené zvěře. Vedle sebe v koutě opřený luk s toulcem plný šípů. Jedl horkou polívku a pozoroval mladíka sedícího kousek od výčepu, který hojně popíjel a zřejmě si ho ani nevšiml když vešel do hospody. Byl oblečený v zašpiněné oranžové robě,štít a meč měl opřený o pult. Nedalo se nepřeslechnout, jak si mladík stěžuje hostinskému. Vyslechl si i vyprávění o guildě zvané Confessors of Zuelath a to ho velmi zaujalo. Pak chvíly seděl přemýšlel nad tím co vyslechl. Tento svět je opravdu drsný, člověk sám mnoho nezmůže proti tvorům kteří se potulují a působí zlo. Dojedl polívku uchopil svůj džbán piva luk s toulcem vstal a vydal se ke stolu kde seděl mladík v oranžovém. " Zdravím pane" Také buď zdráv odpověděl mladík a vyzval ho ať se posadí. Jaký pak já jsem pán, budeme přibližně stejně staří. Jsem Gil z Darkmooru "představil se mladík" a ty jsi?... Mé jméno je Meras Kerson a přisedl si ke stolu. Odložil luk a toulec a dali se do hovoru. Omlouvám ale nešlo nepřeslechnout tvé vyprávění, řekl Meras. Musím ti dát za pravdu, že tu není moc bezpečno a samotný člověk moc nezmůže proti přesile. Velice mě zaujalo tvé vyprávění o guildach a proto jsem tu. Rád bych se přidal a pomohl ti až se lépe poznáme se zalozenim takového společenstvý. Gil ho chvilku pozoroval, snažil se zaostřit zrak, co mu už dělalo potíže a prohlásil. Tak na to se napijeme a probereme to. Hospodo "zvolal" další rundu...